Pohádkový hasič

      V sobotu 24. 6. nás čekali hned 2 premiéry. Kluci vyrazili bez nás na závody PHL a my jsme vyrazili s dětmi poprvé na závody do Bíliny. Loni jsme první ročník nestihli, tak o to víc jsme byli zvědaví, jaké závody budou.
      Z přihlašovaných 12 družstev jsme ale nakonec dovezli jen 8. Rozdělení kategorií není úplně klasické, takže pro tentokrát jsme vezli 2x mladší přípravku, 4x starší přípravku, 1x mladší, 1x starší.
      Na úvodní poradě jsme si vyslechli ještě nějaké upřesnění k propozicím a mohlo se jít na věc. Jako první vybíhala naše úplně nejmenší přípravka. To, že většina týmu nemluví, se zdál jako velký handicap, ale nakonec se ukázalo, že jim to vůbec nevadilo. Závod si užili a dle očekávání obsadili poslední 5. místo. Ale odměna byla a zážitků mají spoustu. Druhé družstvo v této kategorii už bylo mluvící a také to bylo znát. Vysoutěžili si parádní 2. místo. A vypadali tedy opravdu spokojeně.
       V kategorii starší přípravky jsme vyslali do lesa 4 hlídky. Byla to námi nejobsazenější kategorie a nakonec i nejobsazenější vůbec. Zde tedy byla konkurence veliká, celkem 15 družstev a jak se umístila ta naše? 14., 12., 8. a naprosto úžasné 2. místo.
       Naše mladší žáky dělily od medailové pozice pouhé 4 setiny vteřiny, což je v tak dlouhém běhu teda nula nula nic. A pro nás teda velká škoda, protože to v konečném výsledku znamenalo až 5. místo. Přesto podaly slušný výkon a my jsme na ně pyšní i tak.
       Družstvo starších, doplněné mladšími se toho nebálo a do běhu daly opravdu všechny síly. S pěkným časem si doběhli pro 2. místo. Asi nám bylo pro tento závod tak nějak souzeno.
       Potom přišla na řadu kategorie dorostu, ve které jsme neměli zastoupení, protože náš dorost byl tou dobou na soutěži PHL. Tak jsme si šli v klidu na svačinu a mohli se těšit na vyhlášení. A v tom přišel pořadatel, že vymysleli takové zpestření a dávají možnost dospělákům zaběhnout si závod taky. Vzhledem k tomu, že naposled jsme orienťák běžely někdy na přelomu století, tak jsme se do toho moc nehrnuly, ale dětem zasvítila očička, tak jsme je nemohly zklamat. Takže 2 trenérky a 2 maminky, kterým tímto děkujeme. (Byly jste úžasné). Samozřejmě jsme od toho nečekaly žádný extra výsledek, zvlášť, když trenérkám chyběly ortézy a maminky to daly v žabkách. Ale vrhly jsme se do toho a za podpory našich dětí jsme si nakonec doběhly pro neuvěřitelné 1. místo ze 7 soutěžních týmů. Umístění tedy bylo více než překvapující, ale o to radostnější.
        S pocitem dobře odvedené práce jsme mohli všichni vyrazit domů nabrat síly na další den, kdy nás čekal poslední závod sezóny – požární útoky v Košťanech.